Pevnostní systém Komárna

Celý novodobý pevnostní systém Komárna představuje z hlediska historických fortifikačních staveb jedinečnou památku, jejíž význam přesahuje hranice Slovenské i Maďarské republiky.

Byla největší a nejsilnější fortifikační stavbou Rakousko-uherské monarchie. Hrot západního bastiónu Nové pevnosti nese nápis: NEC ARTE NEC MARTE (Ani lstí ani silou). Tato slova plně charakterizují na svou dobu dokonalý, nedobytný pevnostní komplex.

Stará a Nová Pevnost

Díky její výhodné geografické poloze území Komárna už i ve středověku bylo dobře chrániteľné. Archeologické výzkumy dokazují přítomnost Avarů, Keltů a Římanů. Opevňovací práce provedené na území dnešní Staré pevnosti v 10. století se zmiňují v Anonymovej díle Gesta Hungarorum. Pravděpodobně zde stála zemní pevnost, kterou chránily vodní toky: z východu Váh az jihu Dunaj. Řeky byly spojeny s vodním příkopem, situovanou na západ od pevnosti.

Díky své výjimečné strategické poloze a včas provedených opevňovacích prací se Komárno dokázalo ubránit i v období tatarských vpádů. V roce 1265 král Béla IV. povýšil osídlení Komárna na město a jeho obyvatelům udělil stejná práva, jaké měli obyvatelé Budína. Víme, že v roce 1317 se za hradbami bránil Matúš Čák Trenčianský proti uherskému králi Karlovi Robertu.

22. února 1440 se v pevnosti narodil král Ladislav V. (Pohrobek). Po jeho úmrtí v roce 1458 byl za krále Uherska zvolen Matej Corvin, který kromě Vyšehradu a Budína i v Komárně dal postavit překrásné renesanční paláce. V tomto období Komárno vzkvétalo. Stavitelů vedly hlavně umělecké aspekty, zdokonalování opevnění bylo jen druhořadé. Matej Corvin se zde často a rád pobýval se svým královským dvorem. Bohužel v důsledku bouřlivých událostí následujících staletí se z tohoto pohádkového bohatství žádné důkazy nenašli.

Koncem 15. století se dokázalo, že středověké hradby již nejsou schopny odolávat dělostřelecké palbě. Vynalezení děla na celém světě radikálně změnilo základní zásady výstavby hradů. V případě Komárňanského hradu se nutnost modernizace ukázala v roce 1527, kdy vojska Ferdinanda I. po pořádání půldenního ostřelování hradeb obsadili pevnost, v níž se bránil Ján Zápolský. Císař ihned pověřil obnovou zničeného hradu italského stavitele Deciuse. Současně mezi hradem a pevností vybudovali i zemní val. Práce byly dokončeny v roce 1528.

V roce 1529 hrad obléhali Turci pod vedením Solimána II., Ba na krátký čas ho i obsadili, protože tamní císařské vojsko utekli a hrad nechalo napospas osudu. Turci nezanechali v hradě strážní oddíly, takže již v roce 1530 byl opět v rukou Ferdinanda, který ho však v r. 1535 musel dát do zálohy Turkům.

Po obsazení Budína Turky v roce 1541 byl Ferdinand I. nucen zdokonalovat fortifikace a budovat nové, modernější. V roce 1544 získal zpět Komárňanský hrad a nařídil jeho přestavbu. Provedením plánu pověřil Pietra Ferrabosca, který navrhl bastionový systém.

Výstavba pevnosti trvala deset let. Hlášeno Francisca Benigna se v roce 1557 již jen zdokonalovaly zemní valy a prohlubovaly se vodní příkop. Jarní povodeň v roce 1570 způsobilá zhroucení převážná část hradeb. Pod osobním vedením Urban Suess byla pevnost v r. 1572 - 1592 znovu postavena. Na těchto pracích se Svými odbornými posudky podílely i Daniel Speckle a Carlo Theta.

Rok 1550 na pamětní tabuli nad branou pevnosti podle všeho označuje rok stavby portálu. Z půdorysné schématu z roku 1572 je zřejmé, že tvar obvodových obranných uskupení se dodnes v podstatě nezměnil. Pevnost, situovaná ve směru západ - východ, odříznuta vodním příkopem od města, měla pět bastionů, z nichž nejdelší (směřující na východ) sloužil na obranu soutoku Dunaje a Váhu. Hlavní brána byla umístěna blíže k jihozápadnímu bastiónu. Ze širokých a hlubokých příkopů se vypínali mocné kurtiny z kamene. Ze zeminy, kterou vytěžili z příkopů, vybudovali zemní val, který chránil pevnost před nízko létajícími střelami. Dispozice pevnosti byla taková, aby pod ochranou boční palby kanonů umístěných na vystupujících Bastion byly kryté kurtiny, celá šířka vodního příkopu a bok i čelo sousedního bastiónu.

V roce 1585 na levém břehu Váhu postavili palisádovou ohradu sv. Mikuláše a sv. Petra na pravém břehu Dunaje. Obě palisády byly vybudovány pro 100 jezdců. Jejich úkolem bylo zadržení útoků očekávaných z východu a z jihu.

Nová, zdokonalená a přebudována pevnost zažila zatěžkávací zkoušku v roce 1594, kdy sinanský paša se stotisícovým vojskem celý jeden měsíc obléhal pevnost bez úspěchu.

V letech 1663-1664 padli do rukou Turků Nové Zámky, čímž se obranná řetěz prolomila. Z tohoto podnětu Leopold I. nařizuje výstavbu dvou pevností: pevnosti Leopoldov nedaleko Hlohovce, která měla zabránit tureckému pronikání na Pováží a tzv. "Novou pevnost" v Komárně.

Výstavba Nové pevnosti trvala od r. 1663 do 1673. Byla na větší rozloze jako Stará pevnost, též ve tvaru pětiúhelníku a její dva východní Bastion se volně připojovaly za vodním příkopem ke dvěma západním Bastion Staré pevnosti. Z pěti bastionů Nové pevnosti byl největší západní - střední s hrotem směřujícím k městu. Na sever i na jih od něj byly situovány dva Ravelin, z nichž jižní s padacím mostem měl i úkol chránit hlavní bránu pevnosti. Široká vodní příkop okolo obvodových zdí sledovala tvar Nové pevnosti.

Nejprve vybudovali jen zemní valy, později západní bastion a od něj na jih směřující části přestavěli z pevného stavebního materiálu. Práce se uskutečnily na základě projektů Franze Wymesa s ohledem na zkušenosti nejmodernější italské a francouzské výstavby fortifikační architektury. Nová pevnost byla dokončena podle textu pamětní tabule nad hlavním portálem v r. 1673.

Stará pevnost zůstala v původním tvaru tak, jak ji vybudovali v l6. století. Před hlavní branou Staré pevnosti byl vybudován nepravidelný Ravelin, chránící vstup do pevnosti.

Když se Uhersko osvobodilo zpod tureckého jha, iv životě Komárna nastal podstatný převrat. Zanikla důležitost hraniční pevnosti a péči o údržbu pevnosti upadla na minimum. Zemětřesení v r. 1783, jehož epicentrum bylo nedaleko od pevnosti, zpečetil její osud. Armádní velitelství usoudilo, že oprava pevnosti není rentabilní a odveleli z ní svá vojska. Pozemek pevnosti daroval císař Josef II. městu a budovy byly v r. 1784 prodáno na dražbě.

Válečné události v r. 1800-1805 směřovali pozornost rakouského válečného vedení opět na Komárno. V r. 1807 vojenští inženýři dělají průzkumy, provádějí potřebné měření, připravují plány a renovují Ústřední pevnost. Při této příležitosti vybudují z cihel i severozápadní křídlo Nové pevnosti. Práce začaly 20. srpna l808 av témže roce 4. září byly i dokončeny. Velké spěch bylo opravdu nutné, neboť již v následujícím roce byla renovována pevnost útočištěm panovnického dvora před Napoleonem, který obsadil Vídeň. V r. 18l0bola na nádvoří Nové pevnosti postavena obrovská kasárna ve tvaru "U", rovnoběžně s Kurtin a na její jižní straně postavili v roce l8l5 velitelskou budovu.

V letech l827-l839 byla přestavěna i Stará pevnost. Při zachování obvodových zdí pevnosti vybudovali kasematy prostory v Kurtin, jakož i kasematy dělostřelecké postavení v Bastion.

    Ústřední pevnost významnou roli sehrála iv letech l848-49, kdy se zde úspěšně bránilo maďarské revoluční vojsko, pod velením generála Klapku, ještě více než měsíc po porážce hlavních revolučních sil při Világose.

    Do konce 19. století se v Komárně vybudoval největší, postavený pevnostní systém Rakousko-uherské monarchie, který měl sloužit pro dvousettisícovém armádu. Jednotlivými články opevnění jsou Ústřední pevnost (Stará a Nová pevnost), Vážské předmostí, Dunajské předmostí, Palatinské linie, Vážska linie, Monoštorská pevnost a Igmándska pevnost. Koncem 19. století však již nesplňují požadavky účinné obrany, stávají se zastaralými a zanikají.

    Ústřední pevnost i v 20. století sloužila pro vojenské účely. Nejprve jako kasárna Československé armády, pak v r. 1968 ji užívali sovětská vojska a v r. 1993 - 2003 ji používala Armáda ČR. V r. 2003 Novou i Starou pevnost odkoupilo Město Komárno, aby se mohlo začít s obnovou, revitalizací a prezentací památky.

Rozsáhlý pevnostní systém, nacházející se v současnosti na území dvou států SR a MR má atributy světového významu a zasluhuje si být chráněn UNESCO-m, jako světové kulturní dědictví.