Trenčín (maďarsky Trencsén, německy Trentschin, latinsky Laugaricio) je město na Slovensku, nedaleko hranic s Českou republikou, na řece Váh. Má 57 000 obyvatel a je sídlem Trenčínského kraje.
Oblast dnešního Trenčína je osídlená již odpradávna. V roce 179 zde pobývali římští vojáci, během Markomanských válek - z této doby se dochoval nápis na skalní stěně; z této doby také pochází název Laugaricio. Mezi lety 1302 a 1321 zde sídlil feudál Matúš Čák, který neoficiálně a fakticky v této době odsud, z místního hradu, vládl celému Slovensku; ten sám je třetí největší v zemi a je dominantou města. Ve 14. století zde vznikl kostel, v 17. století pak klášter.
V druhé polovině 19. století se Trenčín stal významným obchodním a průmyslovým centrem středního Pováží, vzniklo mnoho podniků, peněžních ústavů, dokončilo se železniční spojení se Žilinou. Za první Československé republiky se tady rozrostl především oděvní, potravinářský a strojírenský průmysl, později se začíná formovat výstavnictví.
V roce 1940 měl Trenčín 13 647 obyvatelů. Německá vojska ho obsadila 30.srpna 1944, hned po začátku SNP. Bylo tu zřízeno velitelství Sicherheitsdienstu, Gestapa. Z města byli odvezené dva transporty zajatců do Mauthausenu. Sovětská a rumunská vojska osvobodila město 10. dubna 1945. Po válce byl na kopci Brezina nad městem nalezen masový hrob s 69 obětmi nacistických represí.
