Zřícenina hradu se vypíná na strmém kopci nad Hričovským Podhradím. Původně byl románským královským hradem, který stál u povážské cesty už před vpádem Tatarů. Je známý už od roku 1265. Vybudovali ho na strmém členitém skalnatém vrchu po levé straně Váhu a patří mezi nejstarší hrady na středním Považí. Hrad poměrně malých rozměrů je postaven do skalnatého nerovného terénu. První písemní zpráva o osídlení na území Hričovského Podhradí spadá do období vlády Matěje Korvína. Hrad přecházel z ruk do ruk a do sporů o jeho vlastníctví se zamíchalo vícero feudálných pánů. Koncem 17. století ho poškodil blesk a odtehdy pustne. Ve vnitřním areálu mají některé stěny zachovánu původní omítku. Na jeho západním svahu se nachází malá jeskyně s největším náleziskem velkomoravské keramiky. Z hradu je hezký výhled na vrch Roháč, Javorníky a na údolí Váhu.